Máme pro vás v rámci prázdnin tip na výlet v rámci letních prázdnin, který zvládnou nejen dospělí namakaní turisté, ale také děti, které potřebují "provětrat". A to krásné na tom je, že je (i sebe) můžeme vzít do lokality, která je v rámci světového měřítka unikátem a raritou - kde jinde mají takové překrásné pískovcové skály, jako máme my?

Skalní město a horolezecká Mekka Ostaš se nachází na Broumovsku ve stejnojmenném CHKO ve východních Čechách, na ukazatelích podél silnice často uvidíme "osada Ostaš" a možná i přejedeme odbočku bezprostředně za Policí nad Metují v Bukovicích ihned za restaurací-hospodou na křižovatce. To ale nevadí, určitě i tak najdeme správnou cestu. Táhlá stoupající silnice mezi loukami a lesem nás dovede na (placené) parkoviště na Ostaši, začátku našeho dnešního výletu, na nějž můžeme vzít i děti - nebo si odskočit sami jako dospělí.

Z parkoviště se vydáme vzhůru severním směrem, mineme (patrně dosti živý) kiosek, v němž samozřejmě zakončíme dnešní pouť přírodou, ale zatím přemůžeme zlého a lenošivého ducha a projdeme dále k lesu k prvnímu ukazateli. Ten nás posílá buď po zelené značce na Kočičí hrádek, nebo po značce modré okolo Ostaše. Zvolíme nejprve druhou variantu a vydáme se do pískovcového království.

Královna Ostaš

Krásná a na horizontu zřetelná stolová hora na Policku potěší oko i ducha mnohého turisty jakéhokoliv věku - modrá turistická značka je poměrně nenáročnou okružní pěšinou "bloudící" skalami na dvou kilometrech (osobně vyzkoušeno s výronem kotníku), přičemž navštěvuje nejvyšší místo zdejších skal - Ostaš (701 m n. m.). Horní labyrint Ostaše je zajímavým zpestřením putování po písečné stezce, je však nutné neustále sledovat značku a neztratit ji z dohledu - a až se bude zdát, že jdeme špatným směrem opět na začátek, překvapí nás odbočka do skryté skalní uličky, kde nám půjde možná i od úst pára a slunce nad hlavou se na chvíli vytratí. Dospělí si vyzkouší udržení pozornosti, děti pak atmosféru úzkých průvlaků, těsných soutěsek a skotačení na kamenech. Budeme-li mít štěstí, kruhy, borháky a smyce ve skalách budou navíc ověšeny horolezeckým náčiním, které zrovna někdo bude pro svou činnost potřebovat - odvážlivci se sedáky a přilbami, kteří se pustí do stěn, se to v této lokalitě jenom hemží!

Přitom všem ale nenápadně (z počátku nicméně nápadně) nabíráme výšku a po pár skromných vyhlídkách se nám otevře pohled dolů pod nohy z nejvyššího vršku Ostaše (701 m n. m.). Potichlá a klidná příhraniční krajina je neopakovatelná a nezaměnitelná, u zeleného zábradlí na skalní desce lze strávit desítky minut.

Chlad světlého lesa by nás zdržel skoro navěky, my ale musíme zpátky tam, kde jsme okruh začali a sejdeme ještě skoro zpátky, těsně před osadu Osaš a její kiosek, co nás opět bude v parných letních dnech lákat k posezení. Nedáme se! Ještě jeden okruh zdejší krajinou si naplánujeme a s úsměvem se ještě projdeme.

Kočičí hrádek a Bratrská sluj

Uhneme po zelené turistické značce vedoucí lesem na Kočičí skály, respektive na Kočičí hrad. Tentokráte sice nepůjde o okružní procházku (budeme totiž muset jít tam i zpět stejnou cestou), ale i tak je stezka velmi zajímavá - čekají nás mnohé skalní schody, úzké pěšinky, podlézání kamenů a další netradiční zajímavosti. Na cestě dokonce můžeme odbočit (a důrazně doporučuji - zabere to jenom řády minut) ke Sluji českých bratří, třicetimetrové sluji schované za mnoha a mnoha žebříky, kde v minulosti čeští evangelíci ukryti před pronásledovateli konali bohoslužby.

Dále už vede zelená značka přímo ke skalnímu útvaru a kamennému "Kočičímu hradu", u nějž je i několik horolezeckých cest na skalních obrech okolo - jaké útvary i cesty objevíme, je jenom na našich stopařských dovednostech! Lze si zde pustit fantazii na uzdu a popřemýšlet, jak moc dobře by se zde kočky při obsazení Hrádku měly, nebo alespoň, co by se zde všechno dělaly.

Bohužel, jak jsem již podotkl - je třeba jít stejnou cestou zpátky, ale myslím, že okolní krajina nedovolí mysli litovat a navíc - příslib posezení v kiosku.

V kiosku je nutné být obezřetný - člověk nikdy neví, koho potká - třeba to bude nějaká horolezecká legenda uplynulých či současných dob; nebo jenom starý známý. A my mu můžeme povyprávět, jaké dva pěkné pohodové okruhy jsme absolvovali a viděli něco, za čím jiní jedou světa kraj.