S přicházejícím podzimem se nabízí otázka – jak moc máte toto roční období rád ve směru k degustaci vína?

Asi mám, jelikož jde o období, kdy se lidé kloní více k červeným vínům. A právě burgundská červená jsou moje oblíbená, a tak mám možnost je i víc využít. Pravděpodobně také narážíte na beaujolais či svatomartinské, což jsou jistě dva velké vinařské svátky v roce, ale já si i přesto myslím, že existují spousty starších vín, která mě umí zaujmout více než ta nová raná.

Jsou oblasti, kam byste české milovníky vín v nadcházejících měsících poslal nejraději? Co by ještě bylo vhodné před koncem léta stihnout?

Ještě v letních dnech se mohou stihnout krásné přímořské oblasti, kde se spojí jak cesta za vínem, tak i skvělá dovolená. Určitě doporučuji oblast Bandol ve Francii nebo Španělkou Jerez de la Frontera, kde se vyrábí neméně slavné sherry. Moje oblíbená je ale třeba i Madeira, jelikož tam najdete opravdu krásná vína i pěkná místa.

Nijak se netajíte tím, že jste ještě před relativně nedávnou dobou nevěděl o vínu prakticky nic. Jaký byl v tu dobu na víno pohled „nezasvěceného“ Čecha, kterým jste byl i vy?

Zas tak nedávno to není, asi deset let dozadu bych řekl. V té době jsem se zhruba začal věnovat vínu. Jelikož jsem se vínem předtím nezaobíral, asi jsem si o něm nemyslel nic. Vlastně jsem v té době víno pít ani nemohl. Hodně jsem se zajímal o sport, závodil jsem a na alkohol jsem neměl ani pomyšlení. Když už jsem si něco dal, tak malé pivo, ale jinak jsem měl plnou hlavu sportu.

Máte pocit, že by se pohled laiků na víno v průběhu let nějak měnil?

To už je opravdu hodně hypotetické, na to lze odpovědět jen stěží. Z pohledu sommeliera se situace zlepšuje, předpokládám tedy, že je tomu tak i z pohledu laika, který se o víno moc nezajímá. Možná se o něm víc píše, více lidí ho pije a obecně se o něj zajímá větší procento populace, takže bych pravděpodobně ani já nebyl imunní.

Naše země je pořád ještě pivní, nikoliv vinná velmoc. Myslíte si, že by se síly obou stran mohly někdy vyrovnat? Bylo by to vůbec dobře?

Určitě se síly porovnat nedají. Produkční potenciál ČR ve víně není tak velký, aby dokázal suplovat poptávku samotného českého národa. Vždy budeme kvůli větší poptávce víno ještě dovážet, což má vliv i na cenu, tudíž vždy zůstane pro Čechy národním nápojem pivo a jen pivo.

Jak moc velkou roli hrají u vín tradice? Je něco, na co by si třeba čeští výrobci nenechali sáhnout?

V Evropě hrají tradice určitě velkou roli. Určují vlastně vše a jsou pro každou vinařskou oblast klíčové. Na druhou stranu v Novém světě, kde má výroba vína třeba i 200 letou historii, tradice skoro neexistují. Tam se řídí trendy a snaží se pracovat moderně. U nás je to s tradicemi složité, vinaři se tu vlastně ještě hledají a vše je v začátcích. Když se podíváme před rok 1989, tak se u nás vyráběla vína, která ctila zásadu – není třeba kvalita, hlavně když je toho hodně a je to levné. Co se týče odrůd, pak se po devadesátých letech, kdy jsme se snažili přizpůsobit tomu, co se prodává, vracíme zpět k těm tradičním. Už se tu zbytečně nevysazuje chardonnay, ale sází se znovu na klasiky jako je ryzlink vlašský, neuburské nebo sylvánské zelené, tedy na odrůdy, které historicky do střední Evropy patří.

Kde se pak nachází největší síla českých vín? Přeci jen úplně nejslunnější stát nejsme, přesto si úplně stěžovat nemůžeme.

Největší síla moravských vín se nachází v patriotismu českých klientů. A to bez legrace. Co se týče vín, musíme se ještě hodně učit. Já jsem třeba strašně rád, že tu už jsou vinařství, které se snaží jít s trendy a nebojí se konzultací se sommeliery. Jednoduše se nebojí konstruktivní kritiky, která je posunuje dál. Momentálně se u nás se určitě můžeme chlubit stoupající kvalitou růžových a bílých vín, to je určitě to, co velmi přitahuje.

Pokud se chce člověk ponořit do krás vín, jaký první krok byste mu poradil? Je něco, kde dělá většina lidí chybu, která nakonec může vést k zanevření na vína?

Často je k tomu člověk někým přiveden, někým, kdo o víně třeba už něco ví. Pokud ale má někdo sám zájem zjistit, co a jak, vína se mu líbí a chtěl by jim více rozumět, pak bych určitě začal degustací. Ať už řízená či neřízena, ale zkrátka je potřeba chodit, ochutnávat a zjišťovat co mi chutná a co ne. Později už se můžete pustit i do literatury a zajímat se trochu i o fakta.

V jednom z předchozích rozhovorů jste řekl, že se svět vína strašně mění a že to, co platilo před měsícem, už teď platit nemusí. Jaké jsou vlastně aktuální trendy?

Těch trendů je opravdu spousta. Každá sekce vína má svůj trend, který se postupně přetváří a mění. Kupříkladu v šumivých vínech je to již několik let prosecco. Je lehké, často je i takový výběr, že si člověk zkrátka najde to, které mu chutná. Za velkou výhodu můžeme označit i cenu, která je vzhledem ke kvalitě vína příznivá. V bílých vínech se znovu hlásí o slovo ryzlink rýnský, který stál několik let bokem. Velmi roste i spotřeba růžových vín a to hlavně v letních měsících. Trendem mohou být i mladá vína, která se v několika posledních letech hodně řeší. A nemyslím jen svatomartinské či beaujolais, ale třeba i italské mladé víno novello.

Nákup vína v českých supermarketech je jistě pro mnohé milovníky absolutní tabu, přesto bych se nerad této otázce vyhnul. Jak velká šance je najít dobré víno v českém obchodním řetězci? 

Záleží řetězec od řetězce. Někde je šance velká, jinde mizivá. Jde o to, zda řetězec investuje a přizve si k výběru vín sommeliera či nikoliv. Bohužel se často setkávám s tím, že cena absolutně neodpovídá tomu, co je v lahvi. V řetězci rozhodně neplatí, že čím dražší tím kvalitnější víno.