Blog Kitchenette patří k nejoblíbenějším svého druhu. Co člověka přijme k tomu, aby se začal o své kuchařské schopnosti a zážitky dělit s ostatními?

Začala jsem blog psát, protože jsem si chtěla odpočinout od světa fashion businessu, kde jsem tou dobou už více jak 10 let pracovala a navíc bylo vaření vždy mé velké hobby a říkala jsem si, že bych si třeba jednou otevřela bistro, obchod… A toto se mi zdálo dobrým krokem, jak někde začít. Nic jsem od toho tenkrát nečekala, prostě jsem jenom chtěla vyslat energii správným směrem.

Zdravé vaření doma je hlavním tématem blogu. Máte představu, kde v tomto ohledu tlačí tuzemskou společnost bota nejvíce?

Mně nepřipadá, že je zdravé vaření hlavní téma. Spíše bych řekla, že se snažím připravovat kvalitní recepty, které fungují, jsou nápadité a zajistí skvělý výsledek a na vedlejší linii pak vedu takový malý boj a snažím se recepty trochu modifikovat, aby byly zdravější. Někdy stačí jen málo a máte mnohem lépe nutričně postavený chod tak, aniž by to v zásadě ovlivnilo celé jídlo. Jde asi hlavně o staré návyky a nové nápady a postupy. Pak se také snažím vždy o propagaci kvalitních produktů a to je téma, ve kterém si jako národ nevedeme příliš dobře. Týká se to hlavně prostředí, ze kterého čerstvé produkty vzešly. Maso, vejce, ovoce, zelenina…
A pokud se pouštět do tématu, jak si vedeme ve zdravé výživě, tak myslím, že to stručně není možné. Obecně si vedeme celkem zle, ale zase na mladší generaci je vidět obrovský posun a věřím, že se časem podaří leccos změnit. Že lidi více a více zajímá, co jedí a dávají si postupně větší a větší pozor, jaké maso kupují nebo na jaké pánvi ho budou připravovat.

Mně nepřipadá, že je zdravé vaření hlavní téma. Spíše bych řekla, že se snažím připravovat kvalitní recepty, které fungují, jsou nápadité a zajistí skvělý výsledek a na vedlejší linii pak vedu takový malý boj a snažím se recepty trochu modifikovat, aby byly zdravější.

V jednom z rozhovorů jste říkala, že vaříte hlavně zdravě, což však nutně neznamená dietně. Popište nám trochu, jak se na tyto termíny díváte?

V tom je zásadní rozdíl. Ze zdravých surovin můžete upéct přeci bábovku, která bude mít hromadu kalorií. Já kalorie nepočítám a věřím, že když má člověk dostatek pohybu a jí s rozumem, není třeba se zaměřit na dietní produkty. Navíc například odtučněné výrobky bývají ty méně zdravé. To samé platí o mouce. Celozrnná mouka je například kaloričtější než bílá. Tedy pokud upeču bábovku celozrnnou, osladím jí datlemi, přidám hrst semínek a použiji máslo nebo například do základu plnotučný jogurt, nebude to žádná dieta, ale bude rozhodně zdravější, než tradiční bábovka. Mně nejvíc ze všeho jde o to, abychom doma nejedli nekvalitní výrobky, jako kuřata z velkochovů, mléka z velkodojíren, aby mělo jídlo co možná nejvíce nutričních pozitiv a stejně je to i s blogem a jeho recepty.


Blogů o jídle funguje po celém světě obrovské množství, obecně jde o jedno z nejrozšířenějších témat blogerů. Čerpáte ráda inspiraci u ostatních, nebo food scénu příliš nesledujete?

Je to zvláštní, ale téměř vůbec nesleduji food scénu. Nejvíce mě asi inspirují vlastní zkušenosti například v restauracích, při cestování, atd. Na druhou stranu, pak by docházelo k obrovské duplicitě ve všem. Většinu receptů buď vymýšlím, nebo dost výrazně modifikuji.

Je to zvláštní, ale téměř vůbec nesleduji food scénu. Nejvíce mě asi inspirují vlastní zkušenosti například v restauracích, při cestování, atd... Na druhou stranu, pak by docházelo k obrovské duplicitě ve všem. Většinu receptů buď vymýšlím, nebo dost výrazně modifikuji.

Za rok 2015 jste si v kategorii Food odnesla ocenění blog roku. Jak moc si toho člověk cení? Může mít ocenění i nějaký dopad na blog samotný?

Určitě mě to moc potěšilo! Byla jsem překvapená, jak to bylo minulý rok velkolepé. U nás je tento svět velmi mladý a tak i soutěže či oceňování, jsou na světě teprve třetí rok. Proběhlo totiž teprve 3. ročník Blogerky/blogera roku a za měsíc proběhne 3. ročník foodblogu roku. A rok od roku tyto soutěže nabírají na velikosti. Ze začátku to byla taková komorní příležitost se vůbec sejít a ocenění na tak malém trhu člověk nebral až zas tak vážně. Tedy mě cena těší velmi, obzvlášť při tak velké rostoucí konkurenci.

A dopad na samotný blog jsem příliš nepocítila, ale jiná situace určitě bude u cen například za objev roku, tam jistě taková soutěž zvedne zájem lidí i potenciálních zájemců o spolupráci s blogem, který ještě nedávno neznali.

Jako matka dvou malých dětí jistě nemáte příliš volného času, přesto jako svou oblíbenou kratochvíli uvádíte jízdu na koni a s ní spojený pobyt na farmě. Promítá se pozitivní vztah k přírodě i do vaření?

To máte pravdu, čas je pro mě obrovsky luxus a hodně se s ním snažím hospodařit. Kombinace dětí a žádné mateřské dovolené je dost náročná. Navíc brzy budou děti již tři. A právě proto je pro mě důležité si udělat alespoň trochu čas na sebe. Trvalo mi to docela dlouho, než jsem pochopila, že to je jediná šance, jak si udržet psychické i fyzické zdraví. Pro mě je to jako intenzivní detoxikační, psychologicko-terapeutická kůra vtlačená do pár hodin a právě díky tomu si myslím, že jsem schopná být i mnohem více výkonná a pozitivní. Ale je jasné, že vzhledem k těhotenství si musím ještě na další dva měsíce dát od koní pauzu.

Dvanáct let jste pracovala jako vizážistka, do jaké míry ovlivňuje tato zkušenost váš pohled na vedení blogu? Jistě budete mít vyšší nároky třeba u fotografií.

To asi ano, ale od dětství jsem chtěla být fotografka a asi i bez ohledu na tuto zkušenost bych byla na kvalitu fotek dost náročná. Ale jistě jsem díky letům ve studiu po boku úžasných a talentovaných fotografů získala zkušenosti a teď když například dostanu nějakou zakázku jako food fotograf, vím do čeho jdu a jak to má na profesionálním focení vypadat.

Pokud byste mohla, vydala byste se zpětně na dráhu kuchařky již od útlejších let? Nelákala by vás představa stát se profesionálem v kuchyni některé prestižní restaurace?

Nic bych ve svém životě neměnila. Jsem moc ráda za zkušenosti, které mám a konec konců mě formovali a jsem díky nim jaká jsem. Asi bych ani nechtěla jít studovat učňák nebo hotelovku, spíš by se mi asi líbilo zažít praxi po boku nějakých skvělých kuchařských hvězd. A práce v profesionální kuchyni mě neláká, protože vím, jaká je to dřina a všichni kuchaři mají můj velký obdiv a respekt, za práci, jakou dělají. Je to těžká práce a opravdu je všechny moc respektuju. Nikdy se nepovyšuji na kuchaře. To že píši blog a že je úspěšný, neznamená, že bych je mohla vystřídat a být stejně dobrá nebo lepší.

Práce v profesionální kuchyni mě neláká, protože vím, jaká je to dřina a všichni kuchaři mají můj velký obdiv a respekt, za práci, jakou dělají. Je to těžká práce a opravdu je všechny moc respektuju. Nikdy se nepovyšuji na kuchaře. To že píši blog a že je úspěšný, neznamená, že bych je mohla vystřídat a být stejně dobrá nebo lepší.


Váš blog funguje již od roku 2012, jak moc se za tu dobu změnil váš pohled na vaření? Dají se v domácím vaření vysledovat i nějaké trendy?

Jistě, i gastronomie se vyvíjí a každý jistě mohl pozorovat, že poslední roky zažívá velký boom! Co se mě týče, tak bych řekla, že za ty 4 roky, co blog existuje jsem se spíš vyvíjela já než gastronomie samotná u mě na blogu. První recepty jsem fotila telefonem, stránky prošly vývojem, já se učila mnoho nových technických záležitostí, také i o jídle, ... Zeptejte se mě za 10 let, to už možná u mě na blogu bude cítit i nějaký vývoj trendů, ale zatím šlo spíše o osobní vývoj.

Kdybyste měla vybrat jídlo, jež se vám za poslední dobu nejvíce podařilo, které by to bylo?

Na tyto otázky nikdy neumím odpovědět a navíc chválit samu sebe také neumím... Já myslím, že obecně mi dělají vždy radost jídla připravená v Sous vide, protože maso je křehoučké, šťavnaté, zelenina je křupavá a má intenzivní chuť a výsledky jsou exaktní. Myslím si, že mají úspěch moje všemožné verze lívanečků, vaflí, domácí granoly či müsli tyčinek, dělám je tak nějak spontánně a improvizuji. A pak doma milují asijská jídla. Vařím něco z thajské kuchyně, něco z čínské…