Česká republika již několik let zažívá rekordně nízkou nezaměstnanost. To přináší řadu pozitiv, ale také problémů pro zaměstnavatele. Co podle vás přispělo k této situaci – a je nízká nezaměstnanost v naší zemi dlouhodobě udržitelná?

V první řadě se jedná o výrazný ekonomický růst naší země. Dobrá kondice českého hospodářství, zejména automobilového a strojírenského průmyslu, generuje velké množství nových pracovních příležitostí. Na snižování nezaměstnanosti znevýhodněných skupin, např. mladých lidí, se zase výrazně podílí stát zásahy v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. Záleží tedy i na tom, jestli příští vlády na zavedené kroky naváží.

Firmy, které svým lidem dávají důstojné mzdy a vytváří dobré pracovní podmínky, si tolik na nedostatek lidí nestěžují.

Odvrácenou stránkou nízké nezaměstnanosti je nedostatek lidí v řadě profesí, zejména mezi nekvalifikovanými profesemi a řemesly. Jak lze tuto situaci řešit a k jakému způsobu řešení se kloníte?

Je pravda, že v některých odvětvích se v současné době potýkáme s problémem nedostatku vhodných uchazečů o zaměstnání. Na druhé straně ale existují stále dostupné domácí zdroje pracovní síly, například v míře zaměstnanosti v produktivním věku rozhodně na prvních pozicích v Evropě nejsme. Jde zejména o velmi nízkou zaměstnanost žen nebo mladých lidí. A také z mých zkušeností vyplývá, že firmy, které svým lidem dávají důstojné mzdy a vytváří dobré pracovní podmínky, si tolik na nedostatek lidí nestěžují. Řada zaměstnavatelů také stále využívá agenturní pracovníky tam, kde podle mě není důvod. Místo nich by mohli mít stabilní kmenové zaměstnance.

Ve kterých oblastech je situace s nedostatkem zaměstnanců nejvážnější? Existuje riziko, že se nedostatek pracovníků v dané oblasti projeví i např. na ceně výrobků nebo že nedostatek pracovních sil pocítí občané jiným způsobem?

Největší nedostatek pracovní síly evidujeme dlouhodobě u pracovních pozic s požadavkem na vyšší kvalifikaci, u specialistů a řemeslníků. Že by nedostatek pracovních sil pocítili občané, se neobávám. Tento nedostatek vede k tlaku na vyšší domácí mzdy, a tedy i vyšší kupní sílu domácího obyvatelstva.

Jak vnímáte celkově situaci na pracovním trhu v České republice, pokud ji srovnáte např. se stavem před deseti lety, tedy před vypuknutím světové finanční krize?

Z pohledu statistických dat je tato situace obdobná, nicméně došlo ke změně přístupu k práci, zejména u nejmladší generace. Ta dnes vstupuje na trh práce s požadavky na kvalitu zaměstnání například v oblasti co největší míry souladu soukromého a pracovního života. Peníze rozhodně nejsou jedinou motivací.

Tlak na zvyšování mezd vnímám jako jednoznačně pozitivní, růst mezd posiluje koupěschopnost českých domácností, zvyšuje jejich životní úroveň, která se zpětně odrazí v ekonomice.

Velkým tématem současnosti je zvyšování mezd, a to nejen díky nízké nezaměstnanosti, ale i ekonomickému růstu. Vnímáte tento tlak ze strany zaměstnanců na růst mezd jako pozitivní trend? Jakým tempem a do jaké pomyslné hranice se podle vás mohou mzdy v blízké budoucnosti vyšplhat?

Tlak vnímám jako jednoznačně pozitivní, růst mezd posiluje koupěschopnost českých domácností, zvyšuje jejich životní úroveň, která se zpětně odrazí v ekonomice. Pouze pokud disponujete dostatečnými finančními prostředky, začnete nakupovat nad rámec základních životních potřeb, a to je přeci hybatelem ekonomického vývoje.