Když jste byla malá, jaký byl Váš sen? Čím jste chtěla být?

Já jsem vždycky chtěla jezdit na koni. Jezdila jsem už od svých 5 let a doteď jezdím. Nějaký sen, když přemýšlím… No rozhodně jsem chtěla být ten nejlepší jezdec na koni. Taky jsem chodila na gymnastiku, kam mě vodila moje mamka a hrozně mě to nebavilo. To si pamatuju. A v pátek jsem vždycky mohla chodit na koně a na to jsem se těšila nejvíc. A to mi taky zůstalo. Teď je to pro mě asi největším koníčkem meditace. A vlastně to, co je dnes moje povolání, tak to jsem tenkrát nesnášela. A pamatuji si, jak jsem si říkala, proč tam vlastně chodím, když mě to nebaví.

Kdy jste se dostala k józe a co Vás k ní dovedlo?

Jezdila jsem na koni a začaly mě bolet záda. A jako většina lidí jsem šla na jógu. Hodně doktorů a fyzioterapeutů posílá na jógu právě kvůli bolestem zad. Tam právě přisel ten první moment, kdy mi jóga pomohla, cítila jsem se mnohem lépe, celé tělo bylo uvolněné a fungovalo mnohem lépe, a hlavně bez bolesti. No a taky jsem zjistila, že už nejsem tak flexibilní jako když mi bylo 5. A hrozně mi to tenkrát vadilo, že mě omezuje moje neflexibilní tělo. V tu dobu jsme se také vrátila zpět ke gymnastice. Ano k tomu, co jsem jako malá nesnášela.

Myslím si, že jóga dokáže nabídnout každému strašně moc. Sportovci, babičce, někomu, kdo je v kanceláři.

Jaká byla cesta k tomu, že se z Vás stala lektorka?

Chodila na vysokou školu, kde jsem studovala mezinárodní obchod a chtěla jsem jít na diplomacii, to se mi moc nepovedlo. Rozhodně jsem se viděla, že nebudu v Čechách. Že budu diplomatka v kostýmku, na podpatkách. Právě na vysoké škole jsem začala chodit na jógu. Dostudovala jsem a chvíli jsem dělala realitního makléře, v rodinné firmě, ale víte, jak je to, když pracujete s rodiči. To moc nefungovalo. A já jsem cítila, že chci dělat něco jiného, něco jen sama za sebe.

Jóga mě bavila a chtěla jsem jít hlouběji a říkala jsem si, proč bych si neudělala kurz. Tenkrát jsem, jako spousta lidí, nechtěla učit, především mě to zajímalo. Ani bych po tom prvním kurzu neřekla, že bych chtěla učit a že by to bylo zlomové. Změnilo se to až když jsem jela na Yoga Confference do Cologne, kde jsem potkala Meghan Currie a tehdy jsem si řekla „wow, tak tohle mě vážně baví.“ Začala jsem se víc zajímat o zahraniční učitele, sledovala jsme je na instagramu, dívala se na jejich flows. Potom jsem potkala svého učitele. To jsem byla v Berlíně na takovém šíleném 4denním workshopu, bylo to v Astra Kultur Haus, kde se normálně dělají koncerty. A tam jsme měli workshop s učitelem z LA, který je něco jako SuperHuman. A tam v tu chvíli sem si řekla, jo, že tohle opravdu chci, že tohle je styl jógy, který je přesně pro mě. Na konci workshopu, jsem šla za tímhle Super Human - Dylanem, který je v jóga světě něco jako Michael Jackson. Šla jsem za ním ve stylu “Hele kámo, víš co, nechtěl bys přijet do Čech a učit tady nějaký retreat?” No a on na to “jojo, napiš.” Takhle začala naše, pro mě opravdu zlomová, spolupráce.

Myslím si, i že to je přesně to, co naše generace potřebuje, najít inspiraci.

Tenkrát jsem, jako spousta lidí, nechtěla učit, především mě to zajímalo. Ani bych po tom prvním kurzu neřekla, že bych chtěla učit a že by to bylo zlomové.

Kdybyste měla vyjmenovat, které věci jsou pro lektory důležité, jaké by to byly?

Hlavně si uvědomit, že lidi, nejsou všichni stejní. Někdo je vysoký, někdo malý a někdo je flexibilní a někdo ne. A lektor nemůže se všemi zacházet stejně. A takhle je to OK. Lidi se chtějí na józe cítit dobře a vy jim to chcete a musíte umožnit.

Lektor je leader a neměl by se před studenty bát. Musí jim předat zážitek. Protože jinak byste si mohli cvičit jógu z Youtube. Já se snažím dát do lekce víc ze sebe. Nejvíc mi daly lekce, kde přišlo 70 lidí a já jsem bez mikrofonu musela všechno zvládnout. Samozřejmě že jsem další den nemluvila, ale ta euforie a energie byla skvělá a posunulo mě to dál.

Většina lidí si pod jógou představí ladné pomalé cvičení, při kterém se trošku protáhnete. Vaše lekce jsou ale velmi intenzivní a hraje při nich hudba, kterou by si většina lidí s jógou nespojila. Jak jste se k tomuto stylu dostala?

Jóga není jen pro určitý druh lidí, a i to mě na ní baví. Myslím si, že jóga dokáže nabídnout každému strašně moc. Sportovci, babičce, někomu, kdo je v kanceláři. A já jim taky chci nabídnout sebe. To že jsem hlasitá mi říká spousta kamarádů. Ale osobitost lekce je důležitá a já chci, aby lidi měli z té jógy zážitek. Takže jednoduše je to jóga podle mě.

Myslíte si, že tato kombinace je i důvodem, proč s Vámi spolupracují známé značky a videa z Vašich lekcí postují známí inlfuenceři?

Já doufám, že je to kvůli mojí energii a taky protože je to jiné. Ti, co přišli na lekce, mi říkali, že je to baví a bylo skvělé, že tam chodili mladí lidi a taky kluci. Snažím se každou lekci dělat originální, hlavně kvůli tomu, aby to bavilo ty, co přijdou.

Připadáte si Vy sama jako influencer?

Dělám trénink pro učitele a tam si myslím, že toho ovlivňuju nejvíc, ale všechno je o “sdílení pěkných věcí s lidmi” a já ráda předávám to pozitivní dál. Já chci lidi inspirovat, aby dělali nejen jógu. Chtěla bych lidem dát sílu k tomu, že to, co budou chtít, to taky můžou udělat. A doufám, že jsem aspoň pár lidí ovlivnila.

Pojem influencer se často pojí s druhým pojmem, Mileniál. Vy sama věkem zapadáte do této generace. Znáte nějaké mýty o této generaci? Co vy sama si o ní myslíte?

Já nerada dávám lidi do boxu a nemám ráda popisky. A myslím, že ani lidi to nemají rádi. Ti, které mám okolo sebe já, z téhle generace, dělají věci jinak, rozhodně nejsou líní, jak se říká. Co já vidím, tak nemáme tolik strachu. A to si myslím, že je na nás skvělé. Že se nezalekneme. A když se to nepovede, tak to, aspoň já, zkusím znovu. A tyhle fails jsou to, co vás posune dál. Ten růst, je úplně přirozený. Jsme taky, podle mě, víc otevření.