Nakupujete chytře?

Myslím si, že tím, že jsem ročník narození 1978, tak nakupuju dost chytře. Když jdu nakupovat normálně do kamenného obchodu, tak řeším stejně jako naše maminky, jestli koupím madeland nebo eidam, dvě koruny sem, dvě koruny tam. Horší je to se mnou při nákupu přes internet, protože mám pocit, že je všechno v pořádku a pak mi přijde objednané zboží a divím se. Teď se mi stalo, že mi z „ebay“ přišla věc s označením, že byla již použita, ale že je v dobrém stavu a fakt, že je ta věc odřená, nevadí. Na internetu mě zmate obrázek a říkám si, jak to dobře vypadá a pak naletím.

Myslíte si o sobě, že jste obchodník?

Do třiceti let jsme měl dluhy, na které se nabalovala útrata za opravy auta. Časem jsem tomu začal říkat restaurování vozu. Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že obchodník jsem. Někdy v šesté třídě jsem koupil asi padesát kazet za 50 Kč s tím, že je přeprodám. Ale nedošlo mi, že nikdo z mých spolužáků neposlouchá Tinu Turner a sedmou desku odzadu od Scorpions, takže jsem nic neprodal. Jediný obchod co se mi povedl, bylo, že jsem koupil autíčko transformers asi za 40 Kč a prodal jsem ho za 50 Kč, což bylo asi v roce 1987. Ale stále se učím být obchodníkem a baví mě to.

Jak prodáváte sám sebe na konkurzech?

Otázka je položena trochu špatně, protože to bývá obráceně. Lidé se ptají herců, co budou dělat, ale je to o tom, co nám kdo nabídne.Takže nejde o to, jak se herec prodává, ale prostě čeká na to, že si jej někdo vybere v případě castingu. Když chceš do angažmá nebo do divadla, tak je to trochu jednodušší, není to ťukání na dveře s otázkou: „Chcete mě?“. Je to tak, že si pozvete režiséra na představení, u kterého máte pocit, že je dobré a pak se ho zeptáte, co si o tom myslí a jestli bych k němu mohl na angažmá. A on vám řekne, mně se to nelíbilo a nebo si něco vymyslí, většinou to není úplná rovina. Ale tak u mě je to celkem jednoduché, jelikož jsem na volné noze a hraju v divadlech různě. Casting je vždycky zrůdnost, protože jakoukoli věc co hrajete, potřebujete nějak nazkoušet. Dostanete asi dva dny předtím nějaký dialog, co se máte naučit nebo je to nějaká reklama do ciziny o tom, že budete mlátit bagetou do pomeranče a je to jakože reklama na Fantu. A na to se opravdu nachystám (smích).

Jaký je váš nejvtipnější příběh týkající se nákupu?

Koupil jsem si přes internet lampu do projektoru, která u nás stojí asi osm tisíc. Na „ebay“ jsem ji sehnal asi za tisícovku, sice ne originální, ale novou a k tomu bylo ještě 500 Kč poštovné. Tak si říkám, že jsem dobře pořídil a najednou mi příjde balíček, ve kterém je asi osm papírů z celního úřadu. Protože nemám rád psaní emailů a volání, vyrazil jsem na celní úřad. Myslel jsem si, že se jedná o namátkovou kontrolu, protože v těch papírech se psalo o tom, abych prokázal, že s tou lampou nechci obchododvat. Policista říká, že to není namátková kontrola a protože jsem si koupil dražší věc než za 22 Euro z třetí země, budu muset zaplatit DPH a to i z poštovného. Takže jsem místo 1500 Kč jsem pánovi musel dát navíc 310 Kč a k tomu jít vedle na poštu pro tzv. prodejku, která stála 96 Kč. Pak si paní na poště uvědomila, že chce vlastně 126 Kč, protože ta lampa na poště ležela o dva dny déle, než měla. Za hodinu vyřizování mám nakonec doma bezvadnou lampu za dva tisíce.

Kterého nákupu ve svém životě nejvíce litujete?

To takle nejde říci, kterého nákupu lituju nejvíc, protože jsem koupil fůru věcí přes internet, u kterých jsem pak zjistil, že jsou k ničemu. Lituju třeba teď příslušenství k iPhonu. Sice jsem nenakupoval originální příslušenství od společnosti Apple, ale na té stránce stálo, že to je pro iPhone 5S. Když je to nějaká softwarová věc, tak rozumím, že tomu ten iPhone nerozumí, ale když je to třeba nabíječka, kterou zasuneš do telefonu tam, kam nabíječka patří, tak potom nerozumím, proč si ten konektor s telefonem nerozumí. Nebo možná rozumí, když mi to napíše, že zařízení není podporováno. A ještě je zajímavé, že to tři krát jde a pět krát nejde, takže je vám nabíječka k ničemu, protože zrovna u této věci potřebujete jistotu. Takže jsem z toho pak smutnej a nechci to posílat zpátky, protože si říkám, že mi to třeba někdo opraví. Najednou uplyne rok a je vám to k ničemu, což mi pak přijde vždycky líto.