Prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD.

V současnosti působí jako vedoucí Katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové a je vědeckým sekretářem České vakcinologické společnosti ČLS JEP.
Více jak 20 let se věnuje epidemiologii infekčních onemocnění, cestovní medicíně, očkování a preventivní medicíně. V roce 2012 byl jmenován profesorem v oboru Hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie. Je tuzemsky i mezinárodně uznáván.

Očkování již zabránilo celosvětově více než 3 miliardám případů onemocnění a zachránilo více než 500 milionů životů. Díky očkování se ročně zachrání 2,5 miliónů životů.

Základní onemocnění, proti kterým se očkuje v celé Evropě:

  • záškrtu
  • tetanus
  • černý kašel
  • dětská přenosná obrna
  • hemofilová onemocnění
  • virová hepatitida B
  • zarděnky
  • spalničky
  • příušnice


U nás navíc mezi hrazená očkování dětí patří očkování proti pneumokokovým onemocněním a proti lidského papilomaviru (původce karcinomu děložního čípku).

Některá očkování přináší také výhody pro ostatní osoby v okolí očkovaného. Očkovaný se nestává nosičem původců nemocí a nemůže být zdrojem nákazy pro své blízké.

Výhody a nevýhody očkování

Hlavní výhodou očkování je získání obrany před nemocí, aniž bychom ji museli prodělat. Očkovací látky s obsahem aktivních látek, jako jsou antigeny a pomocné látky, jsou schopny stimulovat buňky imunitního systému a zajistit tvorbu protilátek, které jako strážci cirkulují v krvi očkovaného a jsou schopny zlikvidovat případnou baktérii nebo virus, která vnikla do lidského organismu. Díky tomu očkovaný neonemocní. Další výhodou je schopnost některých očkovacích látek stimulovat i nezralý imunitní systém kojenců a překlenout tak období do plné zralosti imunity. Kojenec tak získá ochranu před infekcí v období nejvyšší zranitelnosti, což je do jednoho roku života. Některá očkování přináší také výhody pro ostatní osoby v okolí očkovaného. Očkovaný se nestává nosičem původců nemocí a nemůže být zdrojem nákazy pro své blízké. S vysokou proočkovaností dochází k poklesu cirkulace původce infekčního onemocnění a tím se snižuje riziko nákazy také pro neočkované jedince nebo pro ty, co si ani po očkování nevytvoří dostatečnou ochranu. Za nevýhodu očkování mohou být považovány nežádoucí a vedlejší reakce po očkování. Tyto reakce mohou způsobit nepohodlí očkovaného nebo přechodné zdravotní obtíže. Ve výjimečných případech se mohou objevit alergické reakce nebo závažné nežádoucí reakce. Počet závažných komplikací je daleko vyšší v případě, že člověk onemocní danou nemocí, než po vakcinaci v případě, když se nechá očkovat. Akutní zánět mozku se může objevit po očkování proti spalničkám u jednoho z deseti milionů očkovaných, naproti tomu jako komplikace nemoci u neočkovaných se vyskytuje u jednoho z tisíce nemocných. Spalničky mohou způsobit ztrátu sluchu až u 9 dětí ze 100, u 6 ze 100 se přidá zápal plic, který může vést k úmrtí. Proto jedno z tisíce nemocných dětí může zemřít. Toto se u očkování nenastává. 

Povinné versus nepovinné očkování

Vysoká proočkovanost dětí patří v každé zemi mezi nejdůležitější indikátory veřejného zdraví populace. K zajištění vysokého podílu očkovaných dětí některé státy volí cestu zákonem stanoveného povinného očkování, jiné státy volí dobrovolný přístup. Z 31 zemí Evropy má povinné očkování zavedeno 45 % zemí (celkem 14 zemí, včetně ČR), ostatní preferují dobrovolnost a rodiče jsou ti, kteří rozhodují, zda své dítě nechají očkovat. Jinde volí cestu nepřímé povinnosti. Například v USA očkování není povinné, ale očkování proti základním dětským onemocněním je podmínkou pro vstup do státní školky. Zkušenosti z poslední epidemie spalniček v Kalifornii a pokles proočkovanosti díky dobrovolnosti vedly nově k zavedení zákonem stanovené povinnosti očkování školních dětí.