Pozitivně řečeno česká rodina nabývá nových, rozmanitějších podob, tradiční rodina je na ústupu a dostává velmi široký a neostrý význam.

Přestože usilujeme o samostatnost a nezávislost, stále si přejeme žít společně s ostatními. Prostřednictvím mezilidských vztahů, ať chceme nebo nechceme, se osobnostně vyvíjíme. Jen skrze vztahy může člověk nalézat sám sebe a své místo v lidském společenství. Pod tlakem těchto vlivů se samozřejmě proměňuje i podoba dnešních rodin. Pozitivně řečeno česká rodina nabývá nových, rozmanitějších podob, tradiční rodina je na ústupu a dostává velmi široký a neostrý význam. Hlavní důvodem je, že zahrnuje velké množství různých forem rodinného soužití.

S Linkou bezpečí, která nabízí nonstop službu pro děti mající nějakou starost, vyrostla jedna celá generace. Na druhou stranu i rodiče prostřednictvím Rodičovské linky čím dál častěji potřebují bezpečný prostor pro sdílení svých starostí a obav o své děti. Obě linky mají jasné poslání, posílit a podpořit rodinné vztahy. Rádi se s Vámi podělíme o naše dlouholeté odborné zkušenosti, ale je vhodné mít na paměti, že by nás měl zajímat konkrétní příběh dítěte, rodiče či rodiny, který je vždy velmi osobní, intimní a odráží nespočet různých vlivů.  Stejně individuální je i jejich cesta z problémů a starostí.

Různá rodinná uspořádání

Z naší zkušenosti můžeme opravdu potvrdit, že děti a dospívající často procházejí během svého vývoje několik rodinnými uspořádáními. Mnoho dětí u nás vyrůstá jen s jedním rodičem nebo se v průběhu svého života musí adaptovat na mnoho změn ve svém rodinném zázemí (stěhování, dva domovy, nevlastní otec, matka či sourozenci atp.). Je to z důvodu poměrně vysoké míry rozvodovosti (téměř každé druhé manželství se rozvádí) či opakovanými změnami v partnerském soužití rodičů.

Rodiče, kteří rozvod/rozchod a budoucí péči o dítě řeší dohodou, většinou pomohou dítěti se se situací rozpadu rodiny velmi zdárně vyrovnat.

Rodiče, kteří rozvod/rozchod a budoucí péči o dítě řeší dohodou, většinou pomohou dítěti se se situací rozpadu rodiny velmi zdárně vyrovnat. Na druhou stranu ovšem převažuje ještě velký počet dětí, které jsou v rámci sporu o dítě po dlouhou dobu vystavovány manipulacím či nezájmu svých rodičů. Tito rodiče jsou schopni v průběhu rozvodu použít dítěte jaké nástroj msty vůči druhému rodiči, především z důvodu nevraživosti, ublíženosti či nedořešenosti původního manželského vztahu. Scény při „předávání“ dětí pak nemusí být v řadě případů výsledkem negativního vztahu dítěte k jednomu rodiči, ale pouze výrazem strachu, nejistoty a vnitřního zmatku dítěte.

"Doplněné rodiny"

Dalším návazným tématem je soužití tzv. doplněných rodin, kde si všichni členové, včetně dětí, hledají svoji roli či způsoby komunikace mezi sebou v nově vzniklé rodině, což se někdy ukazuje jako běh na dlouhou trať s potřebou velké dávky vzájemného respektu a trpělivosti.

V tomto ohledu můžeme rodičovství považovat za významnější a stabilnější než partnerství. I přesto se v průběhu doby změnilo v řadě případů pojetí rodičovských rolí. Podíváme-li se na roli otců oproti minulým dobám, je rodičovství u mužů mnohdy daleko více uvědomované. Potvrzují to i poměrně časté telefonáty otců, kteří citlivě mluví o svých vztazích s dětmi či o výchovných přístupech k nim.

Vzor ve vlastním dětství

Všímáme si, že je stále více předmětem zájmu mnoha rodičů výchova a naplňování vývojových potřeb dětí, ta je jednoznačně utvářena zkušeností z vlastního dětství. Rodiče mají v dnešní době k dispozici nespočet odborných knih a sofistikovaných kurzů, které nabízí nejen rozvoj jejich rodičovských kompetencí, ale i možnost „zpracovat“ své zátěže z dětství.  To však v některých případech nezakryje fakt, že rodiče hodně pracují, starají se o několik dětí z různých partnerských soužití a nedostatek času dětem kompenzují nadstandardním materiálním zabezpečením či rozvolněnou a liberální výchovou. Zapomínají v dětech pěstovat jejich díl odpovědnosti za cokoliv, děti nemají žádné hranice, rodiče bývají nedůslední. S dětmi nemají čas sdílet jejich běžné starosti, účastně jim naslouchat, zkrátka být s nimi. To často u nich vede k jejich neukotvenosti ve vztazích, vnitřní nejistotě a hledání “hranic“ v podobě výkyvů v chování. U mladých dospělých to má za následek to, že zůstávají svým způsobem závislí na rodičích, bydlí s nimi ve společné domácnosti, vyžadují od nich výhody a rodiče jim neumožní převzít odpovědnost za svůj život.

Nenaplněné představy

Setkáváme se také s opačným jevem, kdy dítě musí být potvrzením dokonalosti rodičů a naplněním jejich představy. Tyto děti bývají obvykle od útlého věku vystaveny řadě úkolů, např. jsou zahlcené nespočtem kroužků rozvíjejících jejich dovednosti. Kromě toho, že si neumějí samy hrát, protože jsou zvyklé na permanentní přesycování podněty, trpí  nevědomě pocitem viny, protože zcela nenaplňují očekávání rodičů. To může mít za následek jejich psychosomatické obtíže či sebedestruktivní sklony.

Bohužel sebepoškozování bývá stále častějším tématem dospívajících, kteří si tím ulevují napětí a vztek z běžných stresových situací nebo od prožitku náročné a traumatizující situace, kterou zažívali. 

Bohužel sebepoškozování bývá stále častějším tématem dospívajících, kteří si tím ulevují napětí a vztek z běžných stresových situací nebo od prožitku náročné a traumatizující situace, kterou zažívali.  Riziko tohoto způsobu řešení starostí vidím v jeho možném rozvoji v závislost. Zároveň se stává i návodem řešení problémů pro vrstevníky.

S těmito a s mnoha dalšími tématy, jako je zvýšený zájem o sexualitu, předčasné sexuální styky u dětí či rizikové chování v online prostředí se běžně setkáváme. Rodiče i děti mohou potkat v průběhu života různé situace či starosti, na které se nikdy nedá připravit. Důležité však je, aby si uměli říct včas o podporu a pomoc jak od členů rodin, tak od odborníků.