Máte za sebou stříbro z olympijských her v Londýně 2012 a o rok později jste pak na domácí trati v Praze Troji získal titul mistra světa. Ocenění a tituly jste ale získával už i v žákovských kategoriích. Českou republiku jste na mezinárodní úrovni reprezentoval už jako junior. Který závod pro vás byl z psychického a fyzického hlediska nejnáročnější?

Těžko říct. Do každého závodu jdete s trochu jinými myšlenkami a v jiném rozpoložení. Na Olympiádě se ode mne nic moc nečekalo a o rok později na MS ode mne lidé neočekávali zase nic jiného než zlato. Oba závody vyšly. Mám rád stres před závodem, ale pokud musím zmínit nejnáročnější? Asi nominační závod do reprezentace, před kterým jsem měl autonehodu a byl převezen do nemocnice. Závod jsem musel jet, naštěstí mi doktoři dali zelenou, ale já byl psychicky jinde.

Zlaté a stříbrné medaile na mezinárodních soutěžích s sebou nutně nesou i měsíce tvrdé dřiny a dlouhotrvající přípravy. Na kajaku za klub USK Praha jezdíte již od roku 1997. Co pro vás, jako mladého začínajícího sportovce, představovalo hlavní motivaci ke zdolávání překážek na cestě k potenciálním sportovním úspěchům?

Být nejlepší v něčem, co miluju a chci dělat na plno. Zdokonolovat se, a posouvat hranice dál a dál. To posouvání limitů mne možná přitahovalo více, než ty medaile.

Co považujete za svůj doposud největší úspěch mimo sportovní a ve vašem případě i profesionální oblast? 

Že mám úžasné lidi kolem sebe a nezbláznil jsem se z popularity.

V rozhovoru pro idnes.cz jste v květnu tohoto roku uvedl, že ačkoliv za sebou máte zkušenosti s tréninkem dětí, skutečně věnovat by jste se tomu v České republice nemohl. Tuzemské děti jsou podle vás příliš neukázněné. Existuje podle vás nějaký způsob, kterým mohou rodiče u svých ratolestí podporovat a rozvíjet jejich vlastní motivaci a to ať už ke sportu či vzdělání obecně?

Nechat jim trochu prostor pro seberealizaci a hlavně svobodné rozhodování mezi životními cíli. V zásadě, i když si dítě nevybere sport dělat na plno, můžou ho rodiče vzít častěji do přírody, na lyže, kolo a tak dále. Jinak, já bych trénink dětí v ČR ani neproblematizoval pohledem neukázněných dětí, ale spíš nesmyslnému zajištění a nastavení podmínek.

Osobní úspěch hraje v současné době stále větší roli a pro mnoho lidí je velice důležitý. Přesto si určitě každý člověk někdy ve svém životě zažil období, kdy mu věci nevychází a to ať už v práci či v osobním životě. Jak ale v takové těžké době hledat další motivaci?

Změnit na chvilku prostředí možná. Nezapomínat na kamarády a rodinu, zkusit se ptát na názory ostatních. Stále se posouvat i v jiných oblastech, než v kterých vynikám.

Blíží se vánoce a v těsném závěsu za nimi i Silvestr a Nový rok. Mnoho lidí si do nadcházejícího roku dává předsevzetí. Z některých, která zprvu vypadají jednoduše (zhubnout, přestat kouřit), se s novoročním vystřízlivěním mohou stát téměř nesplnitelná zbožná přání. Jak při plnění novoročních předsevzetí vytrvat tak, aby opět jako v minulém roce nezůstalo pouze u planých slibů?

Asi těžko si předsevzít jakožto silný kuřák, že nebudeš kouřit. To nedává smysl přece. Já osobně si předsevzetí nikdy nedávám. Zkouším se motivovat po celý rok.

A jaké předsevzetí si do nového roku dáte vy?

Maximálně jen to abych si první den v novém roce užil. Třeba nedávno jsem neměl velkou kocovinu a šel jsem ve Francii od 9 ráno lyžovat a od 3 odpoledne jsme si sjeli jednu z nejhezčích řek v Evropě. :-)